V roce 2021 se turnaj PFC dočká již svého pátého pokračování. Je tedy možná čas na nějakou průběžnou bilanci – jak hodnotíte dosavadní vývoj turnaje Prague Floorball Cup?
Michael: Při založení turnaje jsme zvolili způsob maximálního zaměření na účastníky turnaje. Snažíme se dávat důraz na poskytované služby, péči o týmy a někdy velmi individuální komunikaci, což u větších turnajů často nebývá zvykem. Od začátku si dáváme hodně záležet na trofejích a medailích, které si účastníci z turnaje odvezou. Jsem šťastný, že se nám podařilo získat takový počet účastníků a co víc – udržet i ty, kteří do Prahy přijíždějí již od prvního ročníku. O takovém vývoji se nám skutečně ani nesnilo.
Čeho si ceníte nejvíc?
Martin: Asi to bude znít malicherně, ale je to účast Lerkings z Lotyšska, kteří přijeli autem na PFCmini. Cestovat 1500 km, po Silvestru, pro mezinárodní zápasy devítiletých dětí mi připadá jako něco opravdu osvíceného. Pak je to určitě neuvěřitelné nasazení organizačního týmu a stále se opakující zájem všech týmů, co k nám pravidelně jezdí.
Michael: Osobně si cením především dvou věcí. Zaprvé toho, že již nyní existuje skupina týmů, která se nebála riskovat a přijela již na první ročník našeho turnaje. V roce 2016, kdy se turnaj připravoval nás nikdo neznal, nikdo pořádně nevěděl, kdo za akcí stojí nebo kolik přijede týmů. Mnozí z nich nám dali přednost před švédským turnajem Gothia, který se odehrává ve stejném termínu. Přesto tehdy přijeli. A mnozí z nich jezdí dodnes – to nám dělá obrovskou radost.
Druhou věcí je skutečně organizační tým. Za ty roky se vytvořila zajímavá komunita lidí, kteří se na několik dní dokážou semknout a s vypětím všech sil nám pomáhají turnaj úspěšně zrealizovat, což je pro nás absolutně klíčové. Obrovskou poklonu bych chtěl složit Denise Findejsové, která již dlouhodobě patří do stabilního realizačního týmu a odvádí neskutečnou práci především na PFC mini.
Máte nějaké stálé účastníky, kteří na PFC jezdí již od založení turnaje?
Martin: Určitě máme, bojím se abych na někoho nezapomněl, ale jsou to určitě Black Angels, kteří byli historicky první přihlášení, dále Florbal Chomutov, Florbal Chodov, FbŠ Bohemians, Hattrick Brno, Florbal Židenice, Gullivers Brno, FBC Ostrava, Bulldogs Brno, FBC Říčany, Florbal MB a mnoho dalších…
Michael: K tomuto stručnému výčtu bych rád dodal ještě celek Florbal Jesenice, který na PFC získal několik cenných kovů, a také polský tým MMKS Podhale Nowy Targ, který si sice dal letos pauzu, ale věříme, že v následujícím ročníku ho na hřištích turnaje opět uvidíme.
A co zahraniční účastníci? Jak se vám daří přilákat týmy ze zahraničí, kteří jsou tradičně na sportovních turnajích lákadlem?
Martin: Zejména v posledním ročníku se turnaj těšil poměrně velké účasti německých týmů. Za to jsem vděčný, protože právě rozvoj florbalu v této velké sousední zemi je podle mého názoru zásadní. Dorazili poprvé Lotyši a Dáni a měli jsme tu i švédské holky i kluky. Naším cílem ale je, aby švédských týmů dorazilo více. Je potřeba je „na dálku” přesvědčit, že se za zápasy na PFC vyplatí vycestovat a že jsou srovnatelné s těmi na Gothia Cupu či Storvreta Cupu, ne-li lepší. Snad bude pátý jubilejní ročník zase o trochu větším lákadlem.
Michael: Velice nás potěšil zájem mnoha zemí mimo tzv. „velkou čtyřku“. Vnímáme to jako velkou příležitost k navázání kontaktů a výměně zkušenosti mezi hráči.
Kdybyste měli srovnat první ročník v roce 2017 a zatím poslední ročník v roce 2020 – jak se turnaj posunul? Co vše jste účastníkům přinesli či nabídli?
Martin: Tato otázka by asi měla směřovat přímo na účastníky, ale za mě je to téměř nesrovnatelné. Jenom když v počítači narazím na materiály z let, kdy jsme začínali, tak mi to vytvoří nostalgický úsměv na tváři. S Filipem jsme natáčeli, jak „jede pozvat Švédy”, záběry jsem totálně amatérsky stříhal v letadle a první pozvánka byla na světě. Ale to už je minulost. Myslím, že zejména mezi třetím a čtvrtým ročníkem to byl opravdu skok. Ať už nový web, pouze ty nejlepší haly, stravování ve dvou výborných kantýnách, nová partnerství s hotely nebo fanzóna. Myslím, že můžu říct, že od roku 2017 se změnila hodnota zlaté medaile, vyhrát PFC už není „jen tak“.
Michael: Opět bych to shrnul ve dvou základních bodech – kvalita zápasů a celková image turnaje. Když srovnám finálový den na Podvinném mlýně v roce 2017 a v roce 2020, je tam vidět obrovský posun. Mám tím na mysli jak kvalitu zápasů, tak zázemí a celkový servis hráčům.
Rád bych vyzdvihl také práci našeho mediálního týmu. Povedlo se nám vylepšit informační servis včetně media obsahu, hodně si hrajeme s videi, na hřišti i mimo něj máme spoustu skvělých fotografů.
A co PFC mini – turnaj 3plus1 pro nejmladší kategorie, který se odehrává odděleně od PFC, v univerzitním sportovním areálu v Hostivaři? Jste spokojení s jeho vývojem?
Martin: PFC mini je, troufám si říct, neoficiálním mistrovstvím minimálně Evropy, poněvadž v severských zemích těmto kategoriím nepočítají skóre. V Česku to s 50 týmy je určitě jeden z největších turnajů 3plus1 a pokud dorazili také Slováci, Lotyši a Němci, tak už to klidně můžeme za „mistrovství Evropy“ označit.
Michael: Pro mě osobně je PFC mini neuvěřitelné. Považujeme to za unikátní projekt nejen v domácím měřítku. Rok od roku počet účastníků roste a musím říct, že za svou sportovní i pořadatelskou kariéru jsem asi nezažil lepší atmosféru, než je v hlavní soutěžní hale PFC mini v Hostivaři :-)
Proč jste zvolili změnu termínu v roce 2021?
Michael: Uspořádat turnaj v termínu od soboty do pondělí byla v podstatě jediná alternativa – věděli jsme, že v roce 2021 musíme přikročit ke změně. Jiný lednový termín není takřka možný z hlediska rozjetých ligových soutěží napříč všemi kategoriemi.
Před nedávnem již byly na turnajovém webu zveřejněny ceny startovného a poplatků pro další ročník v roce 2021 – došlo k menšímu navýšení cen, z jakého důvodu?
Martin: V první řadě je potřeba zmínit, že od roku 2017 jsme, kromě mírného navýšení startovného, nezdražili vůbec nic. V Praze se za tu dobu zdražilo úplně všechno. Dříve jsme třeba obstarávali jídlo ze školních jídelen, nyní se účastníci stravují v soukromých kantýnách, kde je jídlo výrazně kvalitnější.
Michael: Protože v Praze je obecně poměrně velký problém najít ubytování odpovídající určitým standardům na místech v okolí konání turnaje, mírné zdražení bylo nevyhnutelné. Snažíme se vždy hledat vyvážený kompromis mezi cenou, která je v hlavním městě nastavena pochopitelně o něco výše než ve zbytku ČR, lokalitou a určitým standardem. V příštím roce vzhledem k termínu turnaje s největší pravděpodobností nebude možné ubytování ve školách, takže hledáme podobnou alternativu, což se nám i přes dlouhá vyjednávání daří. I přesto ale věříme, že mírné zdražení nebude zásadním problémem a týmy pro to budou mít pochopení.
Jaké jsou vaše další plány s PFC?
Martin: V hlavě máme opravdu hodně nápadů. S úrovní hal už se toho podle mého názoru moc udělat nedá, hrajeme na těch nejlepších a na Vinohradech jsme nainstalovali profi povrch a LED obrazovku, takže v tomto směru si myslím držíme slušnou úroveň. Režie jednotlivých zápasů má naopak ještě výrazný prostor pro zlepšení, stejně tak jako komplexnost programu celého turnaje, která vytváří tu jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru, kterou chceme na PFC vytvářet. Pořád je co vylepšovat. Naším cílem je být zavedeným turnajem. Usilujeme o to, aby se týmy z celé Evropy rozhodovali mezi Gothií, Storvretou a PFC. Samozřejmě, že jednou pojedou tam a jindy zase jinam, ale snažíme se, aby zážitek z PFC byl třeba i bez získané medaile unikátní. Naším snem je pak pocit každého účastníka, kdy ho mrazí při sledování AFTERMOVIE a vzpomínce na perfektní čas strávený s týmem a památné zápasy.
Chtěli byste závěrem něco sdělit?
Martin: Dělá mi neskutečnou radost, jaké nadšení do produkce této události dávají moji kamarádi, což jsou v mnoha případech i lidé úplně mimo florbalovou komunitu. Spousta energie, které do toho dávají, je na celém turnaji velmi znát. Díky moc za to a doufám, že to zase společnými silami posuneme.
Michael: Závěrem chci určitě poděkovat všem, kteří se na celé akci podílí. Je neuvěřitelné, jak PFC dokáže na několik velmi dlouhých dní zmobilizovat takové množství lidí, kteří táhnou za jeden provaz a mají jeden společný cíl – poskytnout dobré zázemí pro celý turnaj a tím tak zásadně přispět ke spokojenosti všech účastníků turnaje.
Velké díky samozřejmě patří i všem účastníkům, a i za Martina myslím můžu říct, že se moc těšíme, až se se známými i novými tvářemi v lednu zase uvidíme. Těšíme se na Vás v roce 2021!